Tarotové svíčky - Bláznova cesta

Jak si vybrat svíčku z Bláznovi cesty?

• intuitivně. vnímáš, že si tě volá nějaký kámen. nebo jen obrázek karty.
• podle životní situace, ve které se nacházíš a potřebuješ podpořit svou energie. 
• podle data narození si můžeš vypočítat, ve kterém období se nacházíš a daná svíčka tě provede svou energií v této fázi života.
  • jak to vypočítat? vezmi den, měsíc, a rok tvých posledních narozenin. Musí ti vyjít číslo od 1-22. (číslo 22 = číslo 0 - energie Blázna - svíčka První krok) 
• nebo mi napiš a já ti pomůžu vybrat tu správnou svíčku na podporu tvé cesty/situace

• přečti si příběh Cesta Duše Ženy – Od Blázna ke Světu . Třeba i tam najdeš odpověď.

Cesta Duše Ženy – Od Blázna ke Světu 

Na počátku byla jen ona — lehká jako dech, bosá na prahu neznáma. Nesla malý uzlík snů a srdce plné důvěry. Nevěděla, kam jde, ale cítila, že musí jít. Byla Blázen — duše dítěte, která teprve objevuje svět.

Na své cestě potkala Mága, který jí ukázal, že síla stvoření žije v ní. „Tvé myšlenky jsou kouzla,“ řekl, „a tvůj hlas tvoří světy.“ Poprvé pochopila, že realita není daná, ale utkaná z její vůle.

Pak vstoupila do ticha Velekněžky. Tam, kde šeptají sny a závoje se chvějí mezi světy, poznala intuici — ten jemný hlas, který neřve, jen ví. Zrodila se v ní vnitřní moudrost ženy. 

Z hlubin tajemství vykvetla Císařovna – smyslná, plodná, živá. Duše se učila milovat tělo, čerpat z doteku, vůně i krásy. Zahrada světa rozkvetla v ní i kolem ní.

Ale bez řádu není tvoření. A tak přišel Císař, který jí ukázal hranice, pevnost a odpovědnost. Postavila svůj svět, naučila se říkat „ano“ i „ne“ s pevností královny.

 S Veleknězem vstoupila do chrámu vědění, do tradice. Učila se, co znamená víra, jak moudrost proudí z generace na generaci. Objevila, že být žačkou i učitelkou je jedna a táž cesta.

Pak stanula na rozcestí s Milenci. Musela volit – srdcem či rozumem? Strach či láska? Rozhodla se pro lásku. A v tom spojení poznala sama sebe skrze druhého.

Našla sílu vést svůj život. Vůz ji nesl kupředu. Udržela otěže, i když se koně rozbíhali opačným směrem. Získala odvahu řídit svůj osud.

 Ale pravá síla není v ovládání, nýbrž v jemnosti. To ji naučila Síla – žena, která krotí lva dotekem. Učila se obejmout svou vášeň, ne ji potlačit.

 V samotě hor potkala Poustevníka. Nesl lampu, ale světlo vycházelo z ní samotné. V tichu slyšela odpovědi, které nikdy nepřišly zvenčí.

 Kolo života se roztočilo – Kolo Štěstí. Pochopila, že vše se mění, že nic netrvá, že tanec osudu se nikdy nezastaví. A že největší moudrost je plout s proudem.

 Pak přišla Spravedlnost – rovnováha, kterou nelze obejít. Každý čin má svůj odraz, každá lež svou pravdu. Zrcadlo, které ukazuje přesně to, co jsme zaseli.

 A když už chtěla jít dál, cesta se zastavila. Viselec visel hlavou dolů – svět vzhůru nohama. Ztratila kontrolu, ale získala nový pohled. Někdy musíme viset, abychom viděli.

Pak přišla Smrt. Tichá, neúprosná, ale laskavá. Všechno staré shořelo. Iluze, vztahy, jména, staré já. Z popela se rodí nové bytí.

 Po bouři se snesla Mírnost– anděl, který lije vodu z jednoho džbánu do druhého. Ticho, rovnováha, klid. Učila se míře, trpělivosti, zlatému středu.

 Ale temnota se vrátila v podobě Ďábla. Pokušení, závislosti, strach. Poznala, že pouta jsou jen z myšlenek, a že svoboda začíná uvnitř.

 Když se pokusila stavět na jistotách, přišla Věž. Blesk udeřil a všechno, co nebylo pravé, se zřítilo. Zůstala nahá, ale pravdivá.

 A pak, v prachu zničeného, zazářila Hvězda. Naděje, obnova, světlo po noci. Znovu se naučila důvěřovat životu – klidně, jemně, s otevřeným srdcem.

 Prošla krajinou Měsíce, kde je vše zahaleno stínem. Naučila se rozeznávat iluzi od pravdy, intuici od strachu. Byla to cesta noci duše – a přesto se nebála jít dál.

 A pak vyšlo Slunce. Světlo, radost, čistota. Tancovala nahá pod nebem a smála se. Byla dítětem života, svobodná a plná světla.

 Zazněl Soud – hlas duše, který volal: „Probuď se!“ A ona vstala, očištěná, vědoma si své cesty, svého místa v kosmu. Už nebyla ta, která hledá. Byla ta, která si vzpomněla.

 A nakonec se ocitla ve středu mandaly. Svět. Tančila mezi čtyřmi živly, spojena se vším. Zrodila se znovu – celistvá, úplná, žena, která se stala Životem.

 A když se kruh uzavřel, otevřel se nový. Na obzoru stála ona – nová Blázen, s úsměvem a batohem snů. Protože cesta nikdy nekončí. Jen se ztiší a znovu začne.